Už dlouho jsem ji chtěla vyzkoušet, ale jaksi jsem pořád nenacházela odvahu zajít tam a zeptat se co a jak. Rozhodly až mé narozeniny, kdy jsem dostala permanentku právě do solné jeskyně. Už minulý týden jsem si zarezervovala místo a dnes nastal ten den. Den odvahy. Přišla jsem o 5 minut dřív, tak jak píší na svých internetových stránkách a hned se mě ujala mladá slečna na recepci,

Žasnu. Kolikrát něco týdny až roky nejde a pak se najde chvilka - správný okamžik - a jde to. Najednou... Určitě to každý znáte z domova. Ale tady vše klape jako švýcarské hodinky. Sotva se zmíním, že by se něco dalo udělat jinak, dalo by se to zlepšit, zdejší pohotový administrátor se má hned k činu.
Myslím, že nebudu mluvit jen za sebe, když napíšu: DĚKUJEME.

Teprve dnes jsem si všimla takové maličkosti...

Rozhodla jsem se vám přihodit další recept a chtěla ho dát do veřejné rubriky. Ale do které?! Pro tento účel jsou tady 2: Jídlo, recepty a Vaření, recepty. Proč?

Myslím, že by nám zde zcela stačila jedna... Co si myslíte vy?

Děkuji za názory v anketě, rubriky jsou už sloučeny.

Začalo mě to bavit! Myslím jako ježdění. Odstranila jsem ty největší mouchy, jako je nezastavování na STOPce a celkové přehlížení značek a teď si vesele pluju po českých silničkách. Jakž takž mi to jde, i když neříkám, že by to nemohlo být lepší, ještě nějaké malé mušky na vychytání jsou, ale jsem v půlce jízd, tak věřím, že do konce se to srovná. V normálních hodinách nic moc, videa

Vím, nikde ani vločka sněhu, na každém kroku trsy sněženek a krokusů a Studentka si jede na hory. No jo, jenže já to mám naplánovené už přes měsíc a kdo by čekal, že zas bude nijaká zima? Loni byla nulová, tak jsme čekali, že letos bude opět pořádná a ono nic. Člověk si chce jít zalyžovat, zkusit co zapomněl a co ještě zvládá a nemá kde. No uvidíme, prej se ještě někde na úplných vrcholcích lyžovat

Pocítila jsem potřebu všem chlapům ve svém okolí dokázat, že mé poznámky o špatnosti jejich jízdy, byť z pozice spolujezdce, nejsou scestné a tak jsem se pustila do dalšího studia. Tentokrát silničního provozu. Sice jsem autoškolu plánovala na později, ale poté, co k nám vtrhnul majitel autoškoly, že právě dnes

Díkybohu, že už je sobota. Žalostně jsem se potřebovala vyspat dosyta a načerpat energii na zdolání zákeřné rýmy. Ano, pánové, té hrůzostrašné nemoci, kdy vás bolí hlava a svalstvo celého těla, kdy máte místo nosu vodovodní kohoutek a kapesník se stává vaším nejlepším kamarádem. Tak přesně takovou rýmu se snažím už 2. víkend poslat do háje. Sice bych měla možná ležet a mít klid a