Mám se z toho zvencnout?

Prej budu maturovat. Fajn, to se ke mně už tak nějak doneslo. Musím se učit, musím si vybrat vysokou, musím být úspěšná, musíš, musím, nemusím.

Chápu to. Chápu, co mi tím chcete říct a jsem si toho plně vědoma. Dávno jsem se k maturitě přihlásila a ač s velkým úsílím, tak jsem se nakonec rozhodla z čeho budu maturovat, ale výběr té vysoké... No, abyste to pochopili. Vaše milá studentka tuší, co by ji mohlo bavit a tak nějak snad možná i naplňovat, ale problém je ten, že se to studuje pouze na jedné vš v naší malebné vlasti. No jo, kecám, na dvou, ale ta druhá nepřipadá v úvahu kvůli cizím jazykům. Takže nám, no bohužel spíše mně, vychází, že hold je jen jedna. Ale vsadit vše na jednu kartu = sebevražda, že? No, asi si řeknete, vždyť když má holka jedničky a je to premiantka, tak proč se tak obává, jenže ona holka zas až taková premiantka není. Nejsem lajdák a záškolák, jen mám volnější přístup. Prostě makám, až když mi teče do bot. Nejsem na to hrdá, ale neproklínám se, zatím to vychází a domnívám se, že patřím k těm lepším ve třídě. Nechcete mě tu uklidnit za kolik jste odmaturovali vy? Na jaké škole nebo třeba z čeho a jakou teď máte dechberoucí kariéru? Bodlo by mi to.
Jediny štěstí je, že na přihlášku mám ještě měsíc čas, i když to není moc, no.

Děj se vůle boží...