Ty jsi ty, já jsem já

"Já dělám svoje věci a ty zase svoje. Nejsem na světě proto, abych žil podle tvých očekávání a ty nejsi na světě proto, aby jsi žila podle mých. Ty jsi ty a já jsem já. A pokud se náhodou potkáme, bude to krásné. Pokud ne, nedá se nic dělat." Fritz Perls

A má pravdu! Čím jsem starší tím víc si začínám myslet, že je opravdu daný čas, který máme s určitou osobou prožít. Čím jsem starší, začínám si víc lidí kolem sebe všímat, užívat si každou chvíli s nimi a prožívat všechny okamžiky naplno. Bohužel ne vždy je to oboustranné. Někteří, zdá se mi, si život dělají vlastní vinou těžší a neradostný víc než je nezbytně nutné, ale je to nevyhnutelné? Svým založením jsem optimista. Sice věčně něco kritizuji a komentuji, ale snažím se více či méně udržet úsměv na rtech. Bohužel ne vždy jsou k tomu ideální podmínky. Ale jak někdo může být pesimista? Jak může vidět černě? Vždyť to musí být neskutečně vysilující. Ba přímo únavné. Nechápu... Lidi nestmelí nic lépe než smích. Upřímný, radostný smích. Dalo by se říct obyčejný, ale bohužel se obávám, že byť jen úsměv začíná být vzácností. Proč?